Autorskoprávní povaha činnosti mistra zvuku

Mistři zvuku ve světě

Z autorskoprávního pohledu je v umělecké oblasti uznání profese mistra zvuku jakožto autora poměrně mladé. Zejména v Evropě lze vysledovat znatelný posun v posledních 20 letech.

Země, které s jistotou uznaly mistra zvuku za nositele práv a postavily jej naroveň ostatním uměleckým profesím, jsou zejména:

  • Albánie, kolektivní správce práv ALBAUTOR
  • Angola, kolektivní správce SADIA
  • Azerbajdžán, kolektivní správce AZDG
  • Barbados, kolektivní správce COSCAP
  • Belize, kolektivní správce BSCAP
  • Česká republika, kolektivní správce práv OAZA
  • Dánsko, kolektivní správce COPYDAN
  • Finsko, kolektivní správce práv KOPIOSTO
  • Island, kolektivní správce práv STEF
  • Itálie, kolektivní správce práv S.I.A.E. (zatím nevybírá autorské odměny)
  • Japonsko, kolektivní správce CPRA/GEIDANKYO
  • Jihoafrická republika, kolektivní správce CAPASSO
  • Jižní Korea, kolektivní správce DGK
  • Keňa, kolektivní správce práv KAMP (zatím nevyplácí autorské odměny)
  • Lichtenštejnsko, kolektivní správce práv SUISSIMAGE
  • Moldavsko, kolektivní správce ANCO
  • Německo, kolektivní správce práv BILD-KUNST
  • Norsko, kolektivní správce NORWACO
  • Polsko, kolektivní správce práv ZAPA
  • Řecko, kolektivní správce práv ISOCRATIS
  • Rwanda, kolektivní správce RSAU
  • Švýcarsko, kolektivní správce práv SUISSIMAGE
  • Trinidad a Tobago, kolektivní správce COTT
  • Ukrajina, kolektivní správci ARMA-UKRAINE a UARA
  • Východní Karibik, kolektivní správce ECCO
  • Zimbabwe, kolektivní správce ZIMURA

Partnerské kolektivní správce a organizace kolektivního správce OAZA najdete v sekci Partneři.

USA – snahy Kongresu Spojených států ve prospěch mistrů zvuku a přelomový federální judikát

Kongres USA projednával 14. 3. 2015 návrh dodatku k autorskému zákonu „Fair Play Fair Pay“ („Hraj férově, plať férově“) HR1733 – 114th Congress (2015-2016). https://www.congress.gov/bill/114th-congress/house-bill/1733  Návrh zákona žádá, aby autorské odměny byly nově rozděleny take mezi producenta a profesní skupinu mistrů zvuku (music mixer or sound engineer) pro hudební nahrávky vzniklé před 1. 11. 1995. Doposud nebyly právní jednání ukončena a mistři zvuku v USA prozatím nejsou zastupováni žádnou organizací kolektivní správy práv.

Zajímavým momentem v postupném uznávání autorství mistra zvuku na poli audiovize je precedentní rozsudek z USA. Jedná se o judikát kalifornského federálního soudu z 30. května 2016 ABS Entertainment, Inc. versus CBS Corp., no. 15-cv-6257, doc. 104 , http://us.practicallaw.com/w-002-5422 , obecně známý pod článkem: „Remastering poráží nároky za porušení zvukové nahrávky před rokem 1972“ .

V domnělé hromadné žalobě vycházející z toho, že společnost CBS veřejně provozovala zvukovou nahrávku skupiny stěžovatelů před rokem 1972 v rozporu se státním právem státu Kalifornie, soud udělil obžalovaným souhrnný rozsudek, protože obžalovaní  veřejně provozovali remasterované verze skupiny žalobců  po roce 1972, tedy díla, která podléhají federálnímu autorskému právu USA.

Soud dospěl k závěru, že zvukoví inženýři /sound engineers/ remasterovaných zvukových nahrávek  z doby před rokem 1972 – svou subjektivní a uměleckou úpravou, zabarvením tónu díla, představou prostoru, vyvážením zvuku, rozsahem hlasitosti, ale jinak ponecháním díla bez edice /nesestříhaným/, mají nárok na federální ochranu autorského práva.

Zaměřením na to, zda díla byla deriváty, soud považoval díla za důkaz originality zvukových inženýrů /nebo nedostatek z toho plynoucí/. Dále, soud se zaměřil na fakt, že remasterované zvukové nahrávky, které společnost CBS vysílala, byly vytvořeny na základě autorizace od skupiny žalobců nebo jejich předchůdců.

USA – Zákon o modernizaci hudby z roku 2018, sekce III

„Zákon o Alokaci pro hudební producenty a zvukové inženýry (AMP)“ (součást zákona O modernizaci hudby „Music Modernization Act“ z 11. 10. 2018, USA)
https://www.congress.gov/bill/115th-congress/house-bill/1551/text#toc-H9F730B8EE93C4ABEB090DE368F858B7F

„(A) Všeobecně. – Neziskový kolektivní správce, který je určen autorskoprávními  soudci  k rozdělování příjmů z licencí přenosů v souladu s pododdílem f), přijme a přiměřeně uplatní politiku, která stanoví za okolností stanovených kolektivním správcem vhodným k přijetí pokynů od příjemce určených podle odst. 2 písm. A) nebo (D) k výplatě producentovi,  mixérovi nebo zvukovému inženýrovi, který byl součástí kreativního procesu, který vytvořil zvukový záznam, část plateb, na které by příjemce platby jinak měl nárok z licencování přenosu zvukové nahrávky. V tomto oddíle jsou tyto pokyny označovány jako „směrnice“.

b) Dodatečná ustanovení pro záznamy zaznamenané do 1. listopadu 1995. § 114 písm. g) hlavy 17, Kodex Spojených států amerických, ve znění pododdílu a), se dále upravuje tak, že se na konci doplňuje takto:

„(6) Zvukové nahrávky stanovené před 1. Listopadem , 1995.-
„(A) Nepřítomné platby ve směrnici  –Neziskový kolektivní správce určený soudci pro autorská práva k distribuci příjmů z licencí přenosů v souladu s pododdílem f) (v tomto odstavci označované jako“ kolektivní správce“) přijme a přiměřeně provádí politiku, která za okolností stanovených kolektivním správcem přiměřeně stanoví odečtení 2 procent všech příjmů, které jsou shromážděny z licencí na přenos zvukových záznamů stanovených před 1. listopadem 1995, ale které jsou odečteny  z částky jinak zaplacené podle odstavce 2 písm. D) nahrávacím umělcům nebo umělcům, kteří jsou uvedeni na nahrávce zvuku (nebo osoby, které mají práva k výkonu umělců v nahrávce zvuku), a rozdělení této částky na 1 nebo více osob popsaných v pododstavci B tohoto odstavce po odečtení nákladů popsaných v odstavci 3 nebo 4, je-li to vhodné, pokud jsou splněny všechny další požadavky zmíněné zákonem.

Německo – Přelomový judikát v prospěch uznání mistra zvuku za autora

Zdaleka ne všichni zvukaři věří, že si mohou činit nároky jakožto autoři u KS VG Bild Kunst. Svazu německých zvukařů se podařilo už v roce 2007 dosáhnout s úspěšnou žalobou pravomocný rozsudek spolkového německého soudu.

http://www.kameramann.de/branche/tonmeister-haben-anspruch-auf-urheberrechtverguetung/

Mistři zvuku mohou od té doby požadovat za své filmové a televizní „mixy“ nároky podle autorského práva a tím se podílet na výplatě odměn kolektivního správce. Od té doby také vytváří kolektivní správce Bild-Kunst  rezervy pro výplatu těchto odměn.

Bohužel tyto odměny nejsou ve valné většině zvukařů vůbec požadovány!
Chce-li být zvukař vyplácen, musí se pouze zadarmo registrovat jako člen Profesní skupiny III u Bild-Kunst. Následně zvukař přihlásí svá filmová díla online nebo poštou, což je možné také zpětně. Kolektivní správce pak určí (na zákl. judikátu má možnost „přezkumu“), zda je dílo schopné označit za nárokové na odměnu a vyplatí danému autorovi odměnu.
Svaz německých zvukařů doporučuje zvukařům, aby své nároky uplatnili. S rychlou digitalizací jsou autorská díla rychleji paušálně uhrazena. Pouze když profesní skupina zvukařů bude posilovat svůj umělecký status, bude moct získávat autorské odměny.
Kolektivní správce Bild-Kunst shromažďuje a přerozděluje svěřenecky peníze, které jsou vypláceny z průmyslových přístrojů autorům. Bild-Kunst se vzpírala, aby přijala zvukaře do tzv. Profesní skupiny III a považovala je za oprávněné k výplatě autorských odměn. Zdůvodněním Bild-Kunst bylo, že zvukaři nejsou autoři. Proti tomu podal člen Německého svazu zvukařů (s podporou svazu) žalobu. Po dlouhém soudním procesu bylo žalobě konečně roku 2007 vyhověno. Autorství zvukaře tímto nemůže být vyloučeno. Bild-Kunst musí  „oprávnění autorství“ v jednotlivém případě ověřit. Toto platí nejen pro tento precedenční případ, ale pro všechny mistry zvuku. (V německém překladu rozsudku je „Mischtonmeister“, kteří jsou činní ve filmu a televizi.)
Sice bylo z procesních důvodů provedeno omezení na „zvukaře-mixéra“(Mischtonmeister), ale také ostatním zvukařským kategoriím je dovoleno ohlásit svůj autorský nárok a nechat si jej ověřit.

Aby bylo možné uskutečnit rozsudek Spolkového soudního dvora, shromažďuje Bild-Kunst od roku 2007 autorské odměny pro mistry zvuku.

Svaz německých zvukařů usiluje o všeobecné přijetí svých členů do profesionální kategorie III u Bild-Kunst. K tomu je nutné, aby co nejvíce mistrů zvuku ohlásilo své nároky. V průběhu vzrůstající digitalizace lze očekávat další paušální platby autorům – jak od kolektivních správců, tak ve formě přímých plateb od veřejnoprávních vysílacích institucí. Svaz německých zvukařů chce zajistit tyto odměny pro Profesní kategorii mistrů zvuku a v dalších procesech posílit autorskoprávní postavení zvukaře.

Aby toto bylo zaručeno, je nutné, aby již dosažená uznání – jako to u Bild-Kunst – byla nárokována také skutečně vlastními členy svazů.

← Zpět do kategorie "Autoři"